Prof. Jiří Trávníček o knize Kundera

PROČ TUTO KNIHU POVAŽUJEME ZA CENNOU A PROČ JE DOBRÉ SI JI PŘEČÍST

Tak tu máme kulturní válku, paní Müllerová…

… o Kunderu, toho Milana a jeho monografii, co ji napsal ten „amerikánskej kovboj“,

 jak mu teď nemůžou přijít na jméno. Nějakej takovej Novák.

Zkusme se jí, pokud možno vyhnout, a zkusme také vzít v potaz nosnost média (Facebook), takže místo argumentačně propracované kritiky (i na ni snad dojde) vrhněme do prostoru sedm čtenářsko-interpretačních tezí, proč tuto knihu považujeme za cennou a proč je dobré si ji přečíst.

1. Jde o knihu poctivě odpracovanou. Jan Novák shromáždil ohromné množství materiálu (mj. i z provenience Státní bezpečnosti), přičemž velkou část si sehnal po vlastní ose (nahrávky s pamětníky a lidmi z Kunderova okolí).

2. Proti převládajícímu mínění se nedomnívám, že autor má o Milanu Kunderovi jasno, a to hned od začátku. Autor se v klíčových místech Kunderova životopisu vždy ptá, co jeho protagonistu k danému kroku vedlo, zda si byl vědom, mezi čím se rozhoduje. Novákova kniha není vedena metodou „Azore, trhej!“, ale daleko víc velkou poznávací vášní. A že tak činí až s buldočí důsledností? Prostě – Novák.

3. Silnou stránkou knihy je, že její autor se nesnaží zaujímat neutrální (takříkajíc transcendentální) nadhled. Na několika místech se – po vzoru detektivů americké drsné školy – stává její součástí. Popisuje svá pátrání, setkávání s několika důležitými svědky, potíže setkat se se samotným Mistrem.

4. Kniha se výborně čte. Novák jako spisovatel má schopnost vnést do svých líčení plastický detail (třeba kulaté brejličky na nose partajního tajemníka Hendrycha), takže jednotlivé scény před čtenářovými očima úplně ožívají. Možná by jako celek potřebovala protáhnout střižnou, ale způsob řazení scén a uzlových bodů se s velkým počtem stránek snese.

5. Spojování života a díla. Novák tak nečiní hloupě a už vůbec ne přímočaře – jakoby v duchu leninské teorie odrazu. Vesměs vždy je k tomu důvod a i způsob spojování je spíš podmíněný, v modu možnosti než tvrdé teze.

6. Novák odmítá hrát s Kunderou jeho „hru na biografickou schovávanou“. Nenaskakuje tedy na strategii, v níž si Mistr vytvořil v exilu novou verzi života a vlastní automytologii. A pokud tak učinil, připravil si do značné míry i svůj jungovský stín, tedy biografa, který ho nebude „hladit po srsti“. Nic naplat, jednou nějaký Novák přijít musel.

7. Novákova kniha je zároveň průvodcem po „malých“ a „velkých“ dějinách střední Evropy od třicátých let minulého století do současnosti. Autorův Kundera se tak stává svého druhu případovou studií na téma života intelektuála v blbých a proměnlivých časech, jeho hledání přijatelné konformity s panujícím režimem, stejně jako hledání té nekonformity, která je ještě „hratelná“, čili umožňuje tak úplně nevypadnout z dějin vítězů. Čili: ani padouch – ani hrdina, ale pořád velký spisovatel, velký spisovatel, ale zase ne ten, komu by tak úplně ležely na srdci osudy těch, z nichž velké dějiny neudělaly vítěze.

Jiří Trávníček

Psáno pro facebookovou stránku Knihkupectví a antikvariátu Fryč.

Prof. PhDr. Jiří Trávníček, M. A. je literární teoretik, historik a kritik zabývající se moderní českou literaturou, interpretací a hermeneutikou, teorií literatury a výzkumy čtenářské kultury.

Knihu KUNDERA kupujte ZDE!